S cílem usnadnit uživatelům používat naše webové stránky využíváme cookies. Kliknutím na tlačítko "OK" souhlasíte s použitím preferenčních, statistických i marketingových cookies pro nás i naše partnery. Funkční cookies jsou v rámci zachování funkčnosti webu používány po celou dobu procházení webem. Podrobné informace a nastavení ke cookies najdete zde.

počítadlo.abz.cz

Dlouhodobá předpověď počasí

 

 


KONTAKTY

Mameradizvirata.com
K Lipám 294/24
190 00 Praha 9 - Střížkov
tel: +420 603 437 284, 224 910 444
napište nám
obchod@mameradizvirata.com
Na udané adrese je pouze sídlo,nikoliv výdej zboží

NOVINKY

arr3ZMĚNA PLATEBNÍCH MOŽNOSTÍ NEPŘEHLÉDNĚTE!VÁŽENÍ ZÁKAZNÍCI, rozhodli jsme se, vzhledem k blížícímu se předvánočnímu období, na dobu ode... arr3ZKÁZA JMÉNEM PALMOVÝ OLEJ     Ano, je neustále potřeba si připomínat, co je palma olejná a palmový olej a ve jménu koho...

ZBOŽÍ V AKCI

naše cena 55 Kč (2 EUR)
ptejte se na dostupnost
Zboží v akci
naše cena 55 Kč (2 EUR)
ptejte se na dostupnost
Zboží v akci
naše cena 175 Kč (7 EUR)
ptejte se na dostupnost
Zboží v akci

»
Ohrožení

SNIŽOVÁNÍ POČETNOSTI MOŘSKÝCH ŽELV

Dříve bylo v oceánech mnoho želv, v posledních desetiletích je ale doložen velmi rychlý (exponenciální) úbytek všech druhů těchto krásných plazů. Čtyři z celkových sedmi druhů mořských želv jsou kriticky ohrožené vyhynutím, ostatní jsou v seznamu Mezinárodní unie pro ochranu přírody (IUCN) vedeny jako ohrožené. Relativně nejméně jsou postiženy populace želv v oblasti Atlantského oceánu a přilehlých moří. Zde totiž již na mnoha místech probíhá dlouhodobá ochrana samic i vajec na plážích.V Tichém oceánu je situace daleko horší. Nejdramatičtější je však vývoj v Indickém oceánu. Z Indie před rokem 1930 úplně zmizely kožatky velké, do roku 1994 klesly téměř na nulu na Srí Lance a v Malajsii se populace zhroutila z tisíců samic na poslední dvě snášející vejce v roce 1994. V Indonésii stále ještě můžeme pozorovat několik málo desítek kožatek velkých. Poněkud lepší je situace u ostatních druhů, jejich množství se ale také velmi rychle snižuje. To je důvodem, proč jsou všechny mořské želvy chráněny nejen mezinárodním, ale i indonéským právem a proč se je pokoušíme chránit i my.

Podívejte se na video o ochraně mořských želv, trvá jen minutu: https://www.youtube.com/watch?v=3sUoBglCqXg

Graf níže ukazuje mohutný pokles počtu samic snášejících svá vejce na severovýchodě ostrova Borneo (Indonésie). Během 50 let zde počty karet obrovských klesly o 91 %.


 

A co vlastně mořské želvy ohrožuje?

Asi nejzávažnějším problémem působeným lidmi je přímý sběr želvích vajec.

Přesto, že je tato činnost ilegální, je dlouhodobě hlavní příčinou poklesu početnosti snášejících samic na líhních plážích. Ve chvíli, kdy lidé dlouhodobě v určité oblasti sbírají želví vejce a nelíhnou se zde tedy žádná mláďata, nejsou zde v dalších letech ani žádné dospělé samice, které by se do oblasti vracely pářit a klást vejce. Lidé navíc v některých místech nesbírají jen vejce, ale často zpracují i na plážích snadno odchycené samice. Produkty z mořských želv, jako například maso, tuk, orgány, krev nebo vejce, jsou i přes přísné zákazy častou potravou mnoha lidí na celém světě. Z vnitřních orgánů, jako jsou játra nebo ledviny, se dělá polévka, z tukové tkáně se extrahuje olej, který má působit proti respiračním problémům. Lidé také pijí želví krev údajně působící proti astmatickým potížím a konzumují vejce, o nichž tvrdí, že zvyšují potenci. Pravdou ale je, že s konzumací želvích produktů je spojeno množství rizik včetně kontaminace bakteriemi, parazity, biotoxiny (hlavně u karety pravé, která se živí houbami) a jinými škodlivými látkami – např. těžkými kovy kadmiem a rtutí, které se hromadí v želvím těle. Konzumace želvích produktů často lidem způsobuje průjem, zvracení, nemoci ledvin, rakovinu jater a ovlivňuje i vývoj plodu v těhotenství. Byly dokumentovány dokonce i případy úmrtí.

Je třeba efektivně informovat širokou veřejnost o nebezpečnosti konzumace želvích produktů a také o její ilegalitě. To by mělo mít konečný dopad i v ochraně těchto ohrožených plazů.

Dalším problémem mořských želv je predace.

Hlavními predátory vajec a mláďat jsou člověkem introdukovaní psi, prasata a krysy, ale i přirozeně se vyskytující varani a krabi. Na vejcích a mláďatech se živí i mravenci, larvy hmyzu či roztoči.

Mořské želvy jsou velice plodné a v případě úspěšné inkubace se vylíhne i několik desítek mláďat z jediné snůšky. Dospělosti se ovšem dožívá pouze mizivé procento jedinců. Drobná, čerstvě narozená mláďata představují snadnou a velmi atraktivní kořist pro mnoho druhů predátorů, především ptáků (hlavně racků a fregatek), dravých ryb, žraloků, hlavonožců a korýšů (zvláště krabů). Příbřežní vody, především pak v blízkosti útesů, jsou na predátory obzvláště bohaté. Navíc predace mláďat v moři vzrůstá od počátku ke konci líhní sezony, kdy už jsou v blízkosti pláže nahloučeni i predátoři z širšího okolí.

Jak jsme již uvedli, přežití malých mořských želv je ohroženo predátory v hnízdě, během cesty k moři i během plavby od pobřeží. Po sečtení hrozeb je tedy pravděpodobnost, že mláďata přežijí prvních 24 hodin po vyklubání z hnízda, měně než 21 %. Dospělosti se dnes dožije přibližně jen jedna želva z 1000 vajec.

Dospělé mořské želvy v oceánu téměř postrádají přirozené nepřátele, jediné predátory představují velké druhy žraloků, především žralok bílý, žralok bělavý a žralok tygří.


Navíc neustále ubývá vhodných pláží.

Pláží vhodných pro reprodukci želv neustále ubývá. Hlavními důvody jsou turismus, eroze, ale i osvětlení mnoha pláží. Mořské želvy kladou vejce v noci a jsou velice citlivé na osvětlení pláží, ať už přímé, nebo v podobě zbytkového světla z okolních lidských sídel. Na velmi urbanizovaných plážích chronicky zasažených městským osvětlením sice želvy vejce snášejí, ale v mnohem menší míře než v podmínkách neosvětlených. Zbytkové světlo navíc vede k dezorientaci mláďat, která mají přirozeně při cestě k moři tendenci opouštět tmavá místa a směřovat k hvězdami ozářené vodní hladině. Mláďata tak často na plážích, kam proniká světlo urbanizovaných oblastí, míří místo k moři do vnitrozemí, kde pochopitelně hynou. Nedostatek vhodných míst ke kladení vajec vede k tomu, že mnohé samice snáší v místech obklopených vyšší vegetací. Mláďata z takto umístěných hnízd se na rozdíl od mláďat z volné pláže špatně orientují a často se vydají i jiným směrem, než je moře. Kvůli překonávání překážek se také pohybují pomaleji a jsou delší dobu vystavena riziku predace, která je navíc vyšší v místech s větší pokryvností vegetace. Těmto snůškám navíc hrozí i prorůstání kořeny rychle rostoucích rostlin.

Snůšce ale hrozí i nebezpečí vnitrodruhového původu. Při velké hustotě hnízd se bohužel stává, že želva při hloubení vlastního hnízda zničí snůšku dříve uloženou na totéž místo.

Problémem je i znečištění moří.

Velkým problémem světového oceánu je v současné době vedle chemického znečištění i rostoucí množství pevného odpadu. Ten představují nejen kusy sítí, vlasců a provazů, souvisejících s intenzivním rybolovem, ale i lidské odpadky jako igelitové tašky, polystyren, sklo a nejrůznější předměty, do kterých se mořské želvy mohou zamotat nebo je sežrat. Sítě a vlasce mohou želvy navíc zranit, což k nim přitáhne pozornost predátorů. Plasty a dehet v trávicím traktu mrtvých želv dokazují, že pozření těchto nepřírodních materiálů je pro želvy velkým problémem. Želvy si často pletou plovoucí plastové předměty s jejich přirozenou potravou – medúzami.

Smrt je nejčastěji způsobena otravou, ucpáním jícnu nebo perforací střeva. Konzumace plastových předmětů způsobuje kromě těchto přímých následků i dlouhodobé snížení množství přijímané potravy a následné zpomalení rychlosti růstu jedince. Takto postižení jedinci snáze podléhají predaci, chybí jim i dostatečné energetické rezervy, což snižuje nejen jejich reprodukční úspěšnost, ale i šanci na přežití.

Stres vyvolaný znečištěním, změnami prostředí či zraněními snižuje schopnost želv odolávat nemocem. Dnes je velmi obtížné najít jedince bez zhojených ran, nedostatku minerálních látek, bakteriální, virové, houbové či parazitární infekce. Za nejvážnější onemocnění želv jsou dnes považovány fibropapily, nádorům podobné výrůstky na kůži i vnitřních orgánech, které se ve zvýšené míře vyskytují až od 80. let 20. století. Hlavním důvodem jejich vzniku je zřejmě snížená obranyschoponost želv vůči virovým onemocněním v důsledku znečištění prostředí. Fibropapily mohou bránit normální pohyblivosti a konzumaci potravy. Často také omezují funkci zrakových a vnitřních orgánů.


Chemické znečištění mořské vody u želv rovněž zvyšuje nemocnost. Protože se jedná o tvory dlouhověké, škodlivé látky se v nich hromadí a samice se jich často zbavují tak, že je ukládají do vajec. Z tohoto důvodu dnes vejce mořských želv, místními obyvateli obecně považovaná za nezávadná, mohou způsobovat řadu zdravotních potíží (viz výše).

Rybolov je uváděný jako největší zdroj mortality mořských želv vůbec.

Decimování rybích zásob činností mezinárodních rybářských koncernů je dnes už neoddiskutovatelný fakt. Rybářský průmysl má ovšem za následek i odchyt a často smrt mnoha druhů obratlovců (mořských želv, savců, ptáků i žraloků), kteří nejsou cílovým úlovkem. Jedná se tedy o tzv. sekundární odchyt (bycatch). Dopad těchto aktivit na populace mořských želv je obrovský, nicméně toto téma se stalo ochranářskou prioritou teprve nedávno.

Celosvětově nejčastěji dochází k sekundárním odchytům želv rybáři využívajícími dlouhé silné vlasce se sériemi háčků (longline fisheries). Nebezpečná je i interakce želv s tenatovými sítěmi (gillnet fisheries), s dlouhými vlečnými sítěmi na lov garnátů a se sítěmi na humry. Želvy se chytí při snaze získat návnadu navlečenou na háčku nebo uvíznou zamotané v sítích. Naštěstí ne všechny chycené želvy zemřou. To se stane především těm, které uvíznou příliš hluboko a nemohou se dostat na hladinu, aby se nadechly. Přímo na následek odchytu ihned zemře sice jen 0,4 % želv, ovšem dalších zhruba 34 % podlehne utrpěným zraněním později.

Možností jak redukovat sekundární odchyty mořských želv je mnoho. Nutným předpokladem je však dobrá vůle člověka. Některé postupy se ukázaly jako efektivní (lov v hlubších a chladnějších vodách, v noci a blíž pobřeží, používání kruhových háčků s rybí návnadou, zákáz lovu ryb v želvích hotspotech a častější vytahování sítí), jiné (obarvení návnad a změna barvy světel atrahujících ryby) počty sekundárních odchytů nesnižují. Přesvědčit rybářské společnosti, aby některá účinná opatření chránící želvy implementovala do své každodenní činnosti, bohužel není vůbec snadné. A rozhodně se to neobejde bez koordinovaného mezinárodního úsilí.

Kromě nechtěného odchytu dochází k četným úmrtím mořských želv i při rybolovu za použití dynamitu. Tato technika je již mnoho let zakázaná, v Indonésii se s ní ale stále můžeme setkat. Dále probíhá i lov cílený. Želvy jsou loveny, aby se staly obětí při náboženských, zvláště hinduistických rituálech (Bali), kvůli masu nebo kvůli svým krunýřům – z želvoviny se stále ještě v mnoha oblastech vyrábí náramky, prstýnky a jiné šperky (východní Borneo, ostrov Derawan).

Redukce odchytů želv rybáři může společně se snížením ostatních zdrojů mortality
přispět k obnovení populací mořských želv.

Velkým problémem pro želvy je také pokračující růst průměrné globální teploty vzduchu – za posledních sto let o 0,7 °C (IPCC 2001). Želvy, stejně jako všichni živočichové s teplotně určeným pohlavím, jsou na změny teploty citlivé. Pokud se teplota snůšek zvýší o 7,5 °C, což je hodnota nárůstu globální teploty vzduchu podle tzv. vysoké varianty scénáře Mezivládního klimatického panelu (IPCC 2001), nově narozená mláďata budou mít pouze samičí pohlaví! V určitých oblastech pak bude teplota tak vysoká, že embrya zemřou dříve, než se vyvinou (Hawkes et al. 2007). Při nedostatku jednoho pohlaví se dramaticky sníží efektivní velikost populace, ztratí se celé kohorty želv a nakonec dojde k extinkci. Klimatická změna nemá na svědomí jen růst teplot, zvyšuje se i hladina moří, což znamená vyšší riziko eroze a úbytek vhodných lokalit pro želví snůšky. Vlivem globálních změn klimatu vzrůstá i počet tropických bouří a hurikánů, které významně snižují líhní úspěšnost želv, např. zaplavováním snůšek a ztěžováním cesty mláďat do moře přes pobřežní naplaveniny. I intenzivní déšť může mořské želvy ovlivnit v mnoha směrech – od změny dostupnosti potravy v moři, přes fyziologický stres až po reprodukční úspěšnost.

Na druhou stranu zvyšování teploty může ektotermním organismům pomoct k rozšíření. Například areál kožatky velké, který je na severu limitován teplotou vody 15 °C (v chladnějších vodách se kožatky nevyskytují), se v důsledku posunu letní pozice této limity významně zvětšil (za posledních 17 let se v severním Atlantiku posunula o 330 km severněji – průměrně 200 km za 10 let) (McMahon & Hays 2006).

Člověk by mohl snížit rizika související s celoživotním ohrožením želv například důslednou minimalizací dalšího znečišťování moří. Zásadní je i snaha států a velkých společností snižovat emise skleníkových plynů, které přispívají ke globálnímu oteplování. Řešení těchto problémů je však velmi složité, zdlouhavé a většinou k němu na patřičných místech chybí dostatečná vůle.

Vytvořeno systémem www.webareal.cz

NzYwM